Tričko Apollo 17 - takytrika

Kvalitní bavlněné tričko nebo tílko s potiskem kosmonauta programu Apollo a Lunar Rover.

Program Apollo, probíhající v letech 1961–1972, byl americký program pilotovaných kosmických letů realizovaný Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA). Jeho cílem bylo přistání lidí na Měsíci a jejich návrat na Zem. Tohoto cíle bylo poprvé dosaženo v roce 1969.

Program Apollo byl připravován koncem 50. let 20. století jako nástupce programu Mercury, prvního amerického programu pilotovaných letů. Poté co prezident John Fitzgerald Kennedy 25. května 1961 vyhlásil národním cílem přistání lidí na Měsíci a jejich bezpečný návrat na Zem do konce desetiletí,[1][2] získal program Apollo konkrétní směr.

Kennedyho úkol splnil let Apolla 11, když astronauti Neil Armstrong a Buzz Aldrin 20. července 1969 v lunárním modulu své lodi přistáli na Měsíci a 21. července vystoupili na jeho povrch, zatímco Michael Collins na ně čekal ve velitelském modulu na oběžné dráze Měsíce. Všichni tři bezpečně přistáli v Tichém oceánu 24. července 1969. Na Měsíci přistálo pět dalších misí programu Apollo, poslední v prosinci 1972. V těchto šesti vesmírných letech se celkem dvanáct astronautů prošlo po Měsíci a stali se tak jedinými lidmi, kteří navštívili jiné vesmírné těleso.[3]

V roce 1961, kdy byl stanoven cíl programu, americké pilotované lety teprve začínaly – proběhl pouze jeden suborbitální let v rámci programu Mercury (Mercury-Redstone 3). Před lety k Měsíci doběhl program Mercury – krátkodobé lety v jednomístné kosmické lodi. V programu Gemini si Američané nacvičili manévrování, navigaci a spojování kosmických lodí, výstupy do vesmíru a vyzkoušeli delší (dvoutýdenní) pobyt lidí ve vesmíru. Paralelně sondy programů Ranger, Surveyor a Lunar Orbiter prozkoumaly a zmapovaly Měsíc.

Základním technickým prostředkem programu byla kosmická loď Apollo, vynášená do vesmíru nosnými raketami Saturn IB a Saturn V z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě v USA.

Program Apollo byl úspěšný navzdory dvěma velkým nehodám. Při první roku 1967 během předstartovních zkoušek shořela loď Apollo 1 i se třemi astronauty na palubě. Při druhé roku 1970 během letu Apolla 13 k Měsíci vybuchla jedna z nádrží s kyslíkem a vážně poškodila loď. S použitím zdrojů lunárního modulu se astronautům podařilo po obletu Měsíce bezpečně přistát na Zemi.

Další využití raket Saturn a lodí Apollo po skončení letů k Měsíci bylo zkoumáno ve studiích projektu Apollo applications, které vyústily v program Skylab v letech 1973–1974. V něm raketa Saturn V vynesla na oběžnou dráhu Země vesmírnou stanici Skylab, na níž astronauti létali upravenými loděmi Apollo. Loď Apollo byla použita i při sovětsko-americkém letu Sojuz-Apollo roku 1975.

Lety k Měsíci programu Apollo přinesly nová prvenství v pilotovaných letech do vesmíru. Zůstaly jedinými pilotovanými lety mimo nízkou oběžnou dráhu Země; Apollo 8 byl první pilotovaný let, který dosáhl oběžné dráhy jiného nebeského tělesa; Apollo 17 bylo poslední misí na Měsíci a posledním letem mimo nízkou oběžnou dráhu Země. Program urychlil technologický pokrok v mnoha oblastech souvisejících s raketovou techniku ​​a pilotovanými kosmickými lety, včetně letectví, telekomunikací a výpočetní techniky.

(zdzoj wikipedia)